Home

Barvy a barevná řešení dokumentů

Anglický slovník barevných výrazů z roku 1955 obsahuje 7500 jednotlivých barev a uvádí jejich jednoznačnou definici, domorodci na Novém Zélandě mají 3000 názvů pro různé tóny barev, z toho více než 100 odstínů červené má své zvláštní označení, zatímco africký kmen Ndembu zná výrazy pouze pro tři barvy: bílou, červenou a černou.

Bez barev si asi nikdo svět nedokáže představit. Lidé si dlouho mysleli, že barvy vyrábí lidské oko nebo že je to něco trvalého, neoddělitelného od věcí. Barva ale ve skutečnosti není. Svět kolem nás je totiž ve skutečnosti nebarevný. Všechny barvy jsou ukryty ve světle, které se našim očím zdá bezbarvé. Ze světla se barvy rodí, ve světle žijí a bez něj zanikají.

Za objev toho, že jsou ve světle ukryty barvy, vděčíme Isaacu Newtonovi a moru v Anglii. Když Newton studoval v roce 1665 na univerzitě, začal v Anglii řádit mor. Studenti tedy dostali na dva roky volno a zatímco někteří využívali tohoto času k lenošení, Newton nezahálel. Jednoho slunečného lednového dne roku 1666 se uzavřel ve svém pokoji a důkladně zabednil okna okenicemi. Do jedné z nich potom vyvrtal malý otvor, kterým do místnosti pronikl sluneční paprsek. Newton vzal trojboký hranol z čirého skla, postavil ho slunci do cesty a na zdi se místo prasátka objevila duha. Usoudil z toho tedy, že světelný paprsek není bezbarvý, ale je složený ze všech barev.

Barevné vidění je schopnost rozlišovat mezi různými vlnovými délkami (různými barvami) světla. Podařilo se identifikovat tři různé pigmenty citlivé na světlo ve třech rozdílných zrakových typech buněk, z nichž některé jsou citlivé hlavně na modrou, zelenou a červenou oblast spektra. Barvy odpovídající těmto třem typům buněk nazýváme původními barvami, jsou to: fialově modrá, zelená a oranžově červená. Z nich se pro každý barevný počitek vytvoří rozdílný kód, a ten se dostává jako elektrický impuls nervovou drahou do mozku.

Klasifikace barev

Barvy rozlišujeme na primární: červená, žlutá, modrá. Z těchto základních barev lze míšením vytvořit sekundární: oranžovou, zelenou a fialovou (viz obrázek). Primární barva, která se nepodílí na skladbě sekundární, je její barvou doplňkovou. Například žlutá je komplementární k fialové (ta vzniká míšením červené a modré). Dvě komplementární barvy položené vedle sebe se zvýrazňují, smícháním se navzájem ruší, což znamená, že dostaneme bezbarvou šed. Terciérní barvy jsou barvy vzniklé míšením mezi primárními a sekundárními – tedy žlutozelená, modrozelená, žlutooranžová, atd.

Klasifikace barev
primární barvy
primární a sekundární barvy
primární, sekundární a terciérní barvy
Primární barvy
Primární a sekundární barvy
Primární, sekundární a terciérní barvy

Barvy můžeme dělit na teplé a studené. Některé barvy jsou však natolik závislé na svých příměsích, že je nelze přesně zařadit. Jsou to zelená, červená a barvy neutrální – bílá, šedá a černá. Nabíhají-li do žluta, jeví se tepleji, namodralé jsou studenější. I při jejich odstiňování znatelně pozměňujeme jejich teplost – jsou-li jejich odstíny méně syté, jeví se méně teplé.

Mezi teplými barvami je ústřední žlutá, dále sem patří barvy žlutí poznamenané – žlutozelená a ohnivě červená. Tyto barvy jsou daleko výraznější při vystupňované intenzitě osvětlení, zejména při slunečním jasu.

Studené barvy, mezi něž řadíme modrou, modrozelenou a temně červenou, se prosazují lépe svou výrazností v nevystupňované intenzitě světla.

Vlastnosti barev

Odstín (Hue) – jeho jednotlivé změny podává stupnice duhy.

Jas (Brightness) – mění zářivost barvy, projevuje se v poměrech světlý – tmavý. Působí jako kdyby na list pokrytý daným odstínem bylo směřováno více či méně světla.

Sytost (Saturation) – je síla, jakou se určitá barva projevuje ve světelném počitku bez ohledu na svůj jas

Následující obrázek se mění při změně odstínu, jasu nebo nasycení:

Odstín listu - 30 % List Odstín listu + 30 %
Odstín -30 Odstín +30
Sytost listu - 80 % List Sytost listu + 100 %
Saturace -80 Saturace +100
Světlost listu - 60 % List Světlost listu + 60 %
Jas -60 Jas +60

Působení barev na člověka

Fyziologický vliv

Fyziologické působení barev na náš organismus má na svědomí leccos. Barvy totiž ovlivňují náš vegetativní systém. Tzv. teplé barvy, mezi kterými převládají žlutá, červená a oranžová, nás podněcují ke zvýšené činnosti. Stoupá nám krevní tlak, zrychluje se puls, povzbuzuje se činnost vegetativního nervstva, zvyšuje se i svalový tonus. Také máme větší chut k jídlu, zřetelněji vnímáme hluk, a dokonce se nám zdá, jako by čas rychleji ubíhal. Studené barevné odstíny, mezi kterými převládají zelená a modrá, mají účinek právě opačný: uklidňují a vyvolávají útlum tělesných funkcí.

Psychologický vliv

Ale barvy působí také psychologicky, na lidské city. Obecně by se dalo říci, že na barvy reagují více lidé, kteří jsou citově založení. Tříděním barev se zabývalo mnoho filosofů a psychologů již od doby antiky. Švýcarský psycholog Carl Gustav Jung např. zjistil, že extroverti dávají přednost teplým barvám, žluté a červené, zatímco introverti mívají v oblibě zelenou a modrou.

Aby se zjistil podrobnější postoj lidi k barvám, začali psychologové vytvářet barevné testy. Testované osoby řadily barvy podle sebe od nejsympatičtější k nejméně sympatické. Záleželo také na vzájemném vztahu mezi barvami v jedné řadě. Nejrůznější barvové testy nakonec dokázaly, že ačkoliv má člověk svoji vlastní barevnou stupnici, svou jedinečnou osobnost, tak jsou obecné významy barev s drobnými kulturními výjimkami stálé.

Barvy tedy působí takto:

  žlutá - povzbuzuje, osvobozuje, přináší uvolnění, pocit souladu, harmonie, působí vesele a otevřeně
  oranžová - je slavnostní, vyvolává pocit radosti, je spoj. s představou slunce, tepla, bohatství, zlata, úrody
  světle zelená - působí přirozeně, ale někdy i jedovatě, je spojena s představou chladu, vlhka, ticha, rostlin
  tmavozelená - uklidňuje a chrání, ale také omezuje, je přátelská, dává pocit bezpečí a naděje
  tmavomodrá - klidná, vážná až skličující, barva dálek, hloubky, rozjímání a smutku
  světle modrá - působí přívětivě, vyvolává představu oblohy a vzduchu, ticha a touhy
  červená - vzrušující, energická, prudká až náruživá, silná, mocná, spojená s představami ohně, krve, nebezpečí, lásky hluku
  purpur - působí důstojně, hrdě, vznešeně, povzbudivě, je spojen s představou spravedlnosti a majestátu
  fialová - neklidná, znepokojivá, melancholická, tajemná, osobitá, náročná
  světle fialová - působí začarovaně, rozpolceně, slabošsky, je to barva magie, melancholie, opojení
  hnědá - střízlivá, mlčenlivá, solidní a vážná, realistická, spojená s představou jistoty a pořádku, domova, tradice, zdrženlivosti
  šedá - netečná, smutná, spojená s představou chudoby a pokory
  bílá - neurčitá, nejistá, spojená s představou nevinnosti a čistoty
  černá - barvy vzdorného protestu, zlého tajemství, nicoty, smrti

Barevná úprava dokumentů

Barevná úprava dokumentů se nezřídka provádí samoúčelně. Bere v úvahu výlučně umělecké hledisko nebo domněle umělecké hledisko. Zapomíná se na zásadu, že snahy o vytvoření esteticky upraveného dokumentu, by se měly aplikovat ve zcela konkrétním vztahu k tomu, k čemu je dokument určen.

Jednoduchý dokument

Při psaní jednoduchého textového dokumentu zpravidla užíváme pouze klasické černé barvy na bílém podkladu. Můžeme si ale pro zvýraznění pomoci jednou pestrou barvou. V kontrastu s černou barvou je už z historie nejběžnější jasně červená. V současné typografii je výběr pestré barvy podstatně bohatší, ale vždy je třeba zvolit takovou barvu, která nebude splývat s černou.

Proporční vztahy mezi černou a pestrou barvou nesmějí být nahodilé. Pokud je pestrá barva použita ke zdůraznění jednoho prvku, působí nejvýrazněji. Může být i v převaze nad černou barvou (nejčastěji v propagačních a obalových tiskovinách), ale nikdy by neměla být v optické rovnováze.

Účinek působení pestré barvy v textu je ovlivněn jejím použitím – výraznější je u většího, popř. i tučnějšího písma, naopak u jemného a malého stupně písma je barevný účinek potlačen.

Složitěji upravený dokument

Jelikož první dojem je zároveň většinou dojem trvalý, je potřeba se nad koncepcí dokumentu, výběru a sladění barev pořádně zamyslet. Podle amerického Institutu pro výzkum barev si všichni lidé udělají dojem o člověku, prostředí nebo věci do 90 sekund a 62 % – 90 % z tohoto dojmu je založeno právě na samotných barvách.

Faktory, které musíme brát v úvahu při výběru barev, jsou barevné vnímání cílového jedince, počet a sladění barev, preference pohlaví, psychické vlivy barev, aj. Muži preferují barvy jasnější s výraznější saturací, ženy mají raději měkké barvy s temnějšími nádechy, také jednoznačně více preferují studené barvy. Muži obecně více nežli ženy „tolerují“ černou, šedou a bílou.

Designér dokumentu může použít teplé barvy ke zdůraznění a studené barvy ke zmenšení důrazu. Světlejší barvy zaujmou náš zrak jako první, ale pokud je jejich použití přehnané, mohou oči velmi unavit a snížit efektivitu psaného dokumentu. Je potřeba také upozornit na to, že každá kultura si barvy vykládá trochu jinak. Např. v Evropě je barvou smrti černá, zatímco v Číně ji reprezentuje bílá a v Brazílii purpurová barva. Žlutá barva je v Číně barvou svatou, ale v Řecku značí smutek a ve Francii žárlivost.

Protože přibližně jeden z deseti mužů je barvoslepý (u žen je to asi každá stá), je potřeba vhodně zvolit barvy i kvůli lidem s touto vadou. Následující tabulka ukazuje, jak vnímají lidé s barvoslepostí základní barvy spektra.

Jak vidí barvoslepí..

Viditelnost nápisů nebo sladění pozadí s dokumentem si tedy podle této tabulky můžeme zkusit určit sami. Pro názornost uvádím dva příklady.   [1]

Normalni oko barvoslepé oko na červenou barvu barvoslepé oko na zelenou barvu
TEXT TEXT TEXT TEXT TEXT TEXT TEXT TEXT TEXT TEXT TEXT TEXT
TEXT TEXT TEXT TEXT TEXT TEXT TEXT TEXT TEXT TEXT TEXT TEXT

Sladění dokumentu

Otázku, jak spojovat barvy, aby jejich souzvuk vyzněl co nejsouladněji, nelze zodpovědět jednoznačně. Existují však kompoziční zákony, které se tímto zabývají, a které obecně stanovují určitá pravidla. Do dokumentu lze sdružovat odstíny jediné barvy nebo i různých barev určitým výtvarným řádem, podobně jako sdružujeme do souladu tvary.

Pozadí dokumentu

Nejdůležitějším pravidlem pro volbu pozadí jest, aby text byl čitelný. Nelze tedy zvolit tmavě modrý text na fialovém nebo dokonce na modrém pozadí, protože jeho četba by byla velmi namáhavá. Při úpravě jednoduchého dokumentu platí pravidlo, že černý text na bílém pozadí se čte lépe než bílý na černém. Do černého podkladu se totiž písmenka více vpíjejí a tím unavují oči.

Kombinace tmavého textu na světlém pozadí nejsou příliš populární. Možným důvodem je, že je složité vytvořit barvu, která je zajímavá a zároveň dostatečně jasná. Obecně vypadají světlá pozadí lépe, jestliže jsou málo nasycená.

Světlý text na tmavším pozadí je daleko zajímavější a dá se s ním více experimentovat. Je tu více možností, jak měnit pozadí a popředí, aniž by se snížila čitelnost. Každá světlá barva použitá pro text zůstane jasně zřejmá a každé tmavší pozadí neznemožní rozlišitelnost znaků. Tmavá pozadí však vyžadují vysoký stupeň saturace.

Světlostní a sytostní vyrovnanost barev

Dáváme-li odstínům určité barvy stejnou světlost, vážeme je tak navzájem řádem světlostní vyrovnanosti. Můžeme ovšem vyrovnat na stejný stupeň světlosti i skladbu různých barev. Podobně máme možnost dát odstínům určité barvy nebo různým barvám ve skladbě stejnou sytost.

Rovnoměrné stupňování

Určitou barvu můžeme v jejích odstínech rovnoměrně po stupních zesvětlovat, ztemňovat nebo pozměňovat v její sytosti. Podobně můžeme vytvářet rovnoměrně rozvržené řady postupně se měnících barev. Uvnitř takto rovnoměrně rozvržených stupnic je mezi jejich sousedními členy stejnoměrné napětí kontrastu.

stupňování sytosti po 20 bodech při nezměněném odstínu a světlosti
Sytost
stejná světlost i sytost u různých barev
Odstín
stupňování světlosti po 20 bodech
Světlost
stupňování sytosti a svetlosti zároveň po 20 bodech
Sytost a světlost
stupňování sytosti a svetlosti proti sobě po 20 bodech
Sytost a světlost

Pravidelné střídání

Střídají-li se opakovaně tytéž barvy, např. žlutá a červená nebo odstíny, vzniká v jejich řadě rytmus. Rytmické střídání může ovšem probíhat i složitěji, např. opakováním barevných trojic.

Souměrnost

Barevná souměrnost, např. rozvrh barev bílá – žlutá – bílá, plně vystoupí teprve, je-li vázána na souměrnost tvarovou. Přísně vyvážený stav souměrnosti se jeví jako rovnováha a budí dojem klidu.

Dominanta

Vhodnou úpravou můžeme vyzdvihnout určitý člen barevné skladby na dominantu. Lze toho dosáhnout např. kontrastním vyzdvižením barvy dominanty nebo její rozdílnou plošnou velikostí.

Poměrovost barev

Když vyrovnáme barvy v jejich skladbě na stejnou světlost, vylučujeme světlostní poměr. Dáme-li jim i stejnou sytost, odpadnou i rozdíly sytostní a zbude jen poměr barevného rozdílu. Tímto postupem ztišíme výrazový projev barevné skladby.

Pravidelnost a nepravidelnost

Nejvyšší míry pravidelnost dosahuje řádově urovnaný barevný souzvuk, váže-li se i na plošnou pravidelnost. Pravidelně uspořádaná sestava barev vyzní tím klidněji a ukázněněji, čím je stejnoměrněji rozvržena, kdežto neuspořádaná vyzní tím vzrušivěji, čím je nepravidelnější. Barevnou skladbu a uspořádání přizpůsobujeme podle toho, jaký účel má plnit. Pokud má dokument oficiálnější charakter, je zaměřen k odpočinku či soustředění, měla by být barevnost pravidelněji rozvržená. Naproti tomu dokument, který má rozptylovat a bavit, vytvoříme se skladbou uvolněnější a méně pravidelnou. Musíme ale dát pozor na to, aby pravidelně uspořádaný dokument nepůsobil příliš jednotvárně a fádně a neuspořádaný aby nebudil napětí a neklid.

Literatura

Blažej, Bohuslav: Grafická úprava tiskovin. SPN, Praha 1990
Boroš, Július:Pschologie pro mladé. Mladá fronta, Praha 1986
Brožková, Ivana: Dobrodružství barvy. SPN, Praha 1983
Hanuš, Karel: O barvě. SPN, Praha 1984
Hlavenka J., Hercik, J.:Adobe Photoshop 5.0/5.5. Computer Press, Praha 2000
Fürst, Maria: Psychologie. Votobia, Olomouc 1997
Krumlovská, Olga: Barva šatů, drahokamů a naše psychika. Media Bohemica, Praha 1998
Pleskotová, Petra: Svět barev. Albatros, Praha 1987
Sampsonová, Eleri: Jak si vytvořit působivý image. Management Press, Praha 1999
http://www.colormatters.com/colortheory.html
http://www.colormatters.com/khouw.html
http://msdn.microsoft.com/voices/hess10092000.asp
http://www.webreference.com/dlab/9704/backgr.html


[1]  U barvoslepých můžeme narazit i na poruchy vnímání modré barvy, ale protože je velmi řídká (má ji asi 0,001 % populace), v tabulce ji neuvádím.

Home